1. října 2013

Recenze: The Body Finder




Originální název : The Body Finder


Autor : Kimberly Derting
Série : The Body Finder #1
Počet stran, Provedení : 327, vázaná
Datum vydání ČR : nevyšlo, v USA 2010


Anotace :
Violet Ambrose se potýká se dvěma hlavními problémy: Jayem Heatonen a její tajnou morbidní schopností. Zatímco je šestnáctiletá Vi zmatena svými novými city k jejímu nejlepšímu příteli od dětství, ona je více vyrušována její "mocí" vycítit mrtvá těla nebo alespoň ty, které byli zavražděni. Od doby, kdy byla malá holka, cítila ozvěny, které mrtvý zanechávají na světě ... a otisky, které se vážou s jejich vrahy.

Violet nikdy považovala její zvláštní talent za dar, většinou ji jen vedl k nalezení mrtvých ptáků se kterými si už omrzelo hrát její kočku. Ale teď sériový vrah začal terorizovat její malé městečko a díky ozvěnám místních dívek si uvědomí, že by mohla být jediná, kdo ho může zastavit.

Přes divoké ochranitelské pudy, Jay neochotně souhlasí pomoci Violet v její snaze najít vraha a Violet je nervózní z doufání, že Jayovi úmysly jsou mnohem víc než přátelské. Ale i když výrazně propadá lásce, Violet je stále blíž a blíž k objevení vraha ... a stává jeho kořistí sama.

Víte, když jsem si vybírala knihu, kterou budu číst, byla jsem v koncích. To co jsem číst chtěla, tak buď nemělo vydané další díly a mě se nechtělo rozčítat další sérii, kterou v blízké době neukončím a nebo mi dočítat nějakou sérii, kterou mám už načatou zrovna nepřišlo po chuti a nebo spíš prostě další díly ještě nejsou. Jak ráda říkám, byla jsem v pasti. Ale Ellen mi doporučila tuto knihu s tím, za prvé, že se mi bude líbit, ačkoli má čtyři díly a za druhé, že první díl končí jakože ukončeně a můžu říct, že mě nezklamala. 



První díl se odehrává v malém městečku, kde žije jedna velice zvláštní dívka jménem Violet. Když jsem se dozvěděla, že se jmenuje Violet byla jsem skeptická, ale postupem času jsem si na její jméno tak zvykla a oblíbila, že kdybych žila v Americe, určitě bych tak pojmenovala svoji dceru. Ale jelikož žiju v ČR, tak si na toto jméno nechám zajít chuť, protože prostě nechcete, aby vaše dítě někdo šikanoval, nebo se jejímu jménu někdo smál. Tak ono představte si, že se představuje for example jako Violet Nováková. Škoda. Abych se vrátila k ději, Violet má velice specifickou schopnost, která se projevuje jako rozpoznání jakési stopy mrtvoly a jejího vraha. Každá vražda po sobě zanechá specifickou stopu jako je otisk prstu. Může se projevit zvukovými vjemy, čichovou nebo chuťovou stopou, která je objevitelná na zavražděnám a lpí i na pachateli. Violet se jednoho krásného dne podaří objevit tělo mrtvé dívky a tím začíná hon na vraha, který vraždí jedno děvče za druhým v jejím rodném městě a evidentně nehodlá jen tak skončit. Violet je jediná, která dokáže vraha jednoznačně rozpoznat díky jejímu daru, ale bohužel ona není jediná kdo někoho loví.

"Viděl hrůzu v jejích očích, když se stočila do klubíčka, začala se třást a utichla, když ji zalepil ústa stříbrnou lepící páskou.
"Přísahám... já ti neublížím. …" šeptal ta slova znovu a znovu, když ji strkal do kufru a položil ji dovnitř.
Dal ji slib a něžně ji hladil po vlasech, než zabouchl kufr.
Pískal si, když vyjel autem zpět na silnici.
Byla to dobrá noc."

Jako další linie v příběhu, je romantická zápletka. Nedokážu určit, proč se mi tak neuvěřitelně líbila, protože na moje normální gusto byla od půlky knihy přeslazená jak sklenice medu, ale pokaždé jsem se naprosto nablble usmívala a vlévalo mi to hřejivý pocit do žil. Možná proto, že mezi sebou měli tak úžasnou jiskru, že prostě nešlo odolat. Pár byl k tomu ještě docela vtipný a dokázali se pošťuchovat takovým stylem, že prostě byli rozkošní. Naštěstí pro mě, moje nervy a můj pocit z četby mě ani hlavní hrdinka nerozčilovala. Byla něčím tak hrozně snesitelná, že si vlastně ani neuvědomuju, že by mě vůbec štvala. Takže vlastně mě neštvala vůbec. 

Co se celkového podání knihy týče, všechno se četlo neuvěřitelně lehce. Řádky ubíhaly ani jsem nevěděla jak. Autorka dobře rozložila knihu, aby jste se prostě nenudili. Občas se stává, že půlku knihy se jenom tak probíráte nijak zajímavým dějem a najednou v poslední čtvrtině knihy se na vás sesype tolik informací a akce, že nemáte šanci všechno zaregistrovat a pořádně vstřebat. Líbilo se mi, že většina textu je psána z Violetina pohledu, ale pár chvil je psáno i z vrahova pohledu. Což dodá více napětí.

Když bude někdo šťoural a opomene na to, že příběh je o studentce střední školy, to třeba pro mě znamená, že pár WTF momentů se vždy najde, tak samozřejmě WTF chvilky tam jsou. A já vyjímečně moc velký šťoural nebyla, ale jedna takováhle záležitůstka mě dohnala k výsměšnému zavísknutí a já jsem se rozhodla s vámi o tuto událost podělit. Celou dobu se snažím nespoilerovat, aby zážitek ze čtení byl maximální, ale tohle prostě nejde a ještě k tomu si myslím, že tím moc neodhalím, protože takováhle scéna se prostě očekává. Nicméně všechno se pokusím okleštit o co to jde.  V jedné chvíli, úplně na konci knihy, kdy Violet samozřejmě má problém, se dohaduje se svým milým o tom, kdo z nich jakože přežije. Violet je zraněná a nemůže pořádně chodit a prosí svojí lásku o to, aby ji tam nechal a zachránil se. Kdy on samozřejmě odmítne a oba si skoro v slzách vyznávají lásku za Violetina neustálého prošení, ať jí tam nechá napospas a sám se zachrání. Přísahám, že jsem se tomuhle opravdu smála. Scéna jak vystřižená z nějaké telenovely. Já chápu, že to byla dramatická situace, ale really?! Prostě mě to rozesmálo. Doufám, že jsem vám tímto moc nezkazila obrázek o tomto díle a i po tomto mém názoru a vyjádření se určitě pustíte do čtení, protože tahle knížka za to opravdu stojí.

Celé dílo vás tak neskutečně dokáže vytrhnout z reality, že přestáváte vnímat svět okolo sebe i vaše myšlenky. Zapomenete absolutně na všechno a jenom čtete a čtete a necháváte se vtáhnout do děje hlouběji a hlouběji. Tohle se podařilo jen málo knížkám a jsem ráda, že zrovna tahle byla ta ona, která se o to postarala. 




Žádné komentáře:

Okomentovat

Všem děkuji za komentář - vždycky moc potěší ! :)