Recenze: Krajina plná stínů

Originální název : Shadowland

Autor : Meg Cabot

Série : Mediátor #1

Český název : Krajina plná stínů

Počet stran, Provedení : 192, papírová vazba

Datum vydání ČR : 2004

Vydavatelství : Knižní klub

Anotace :

Šestnáctiletá středoškolačka Susannah Simonová viděla svého prvního ducha, když jí byly dva roky. Od té doby se její svět hemží nešťastnými zbloudilými dušemi, které potřebují pomoc, aby se dostaly do "země stínů". A pomáhat jim je právě úkolem "mediátorů", lidí, kteří mají vzácnou schopnost vidět a hovořit se zesnulými. Navenek je ovšem Suze normální šestnáctiletá středoškolačka, která se musí vyrovnávat s matčiným sňatkem, přírůstkem tří nevlastních bratrů do rodiny i stěhováním z New Yorku do Kalifornie a změnou školy...

Ale už první den v novém místě Suze zjistí, že její pokoj ve starém domě je obydlen šarmantním duchem snědého mladíka, který tam přišel o život někdy před sto padesáti lety; u její školní skříňky pak straší podstatně mladší a nebezpečnější duch školačky Heather, která si po rozchodu s přítelem prostřelila hlavu. Heather je plná zuřivosti a jejím jediným cílem je zabít kluka, který ji zradil. Susannah se stane dalším terčem její pomstychtivosti, protože nastoupila do školy na Heatheřino místo a mrtvá dívka je přesvědčená, že jí chce Suze ukrást bývalé přátele a vlastně celý minulý život. Nakonec se agresivní "duch roztleskávačky" stává smrtelným nebezpečím pro celou školu. Vypadá to, že ho může zastavit právě jen Susannah...

Postavy :
Konečně docela vtipná hlavní hrdinka, která je dost od rány a s nikým se moc slovně nepáře. Když jí něco, nebo někdo vadí dá jim to najevo sice velice drsně, ale svým způsobem slušně a tak, že jí na to ostatní nemají co argumentovat.

Jako další bych chtěla zmínit Heather, která je v tomto příběhu ta záporná postava. V pár chvílích mi ji bylo opravdu líto, i když všechno byla vlastně její volba. Když se ohlídnu zpět ve svém životě, tak taky vidím, že jsem v šestnácti byla více emotivní, ale abych byla takovej zběsilej magor, to snad ne. Navíc prostřelit si hlavu kvůli rozchodu mi přijde moc. Na druhou stranu se z části nedivím, že zuřila na Susannah. Představte si, že vězíte v "meziprostoru", jste tu sami jen se svým vztekem a pozorujete o co všechno jste přišli kvůli jedné malé kovové věcičce a vaší ruce, kterou rozpohyboval váš mozek.

„Promiň, ty máš Touretta?“
Pan Walden byl právě otočený, aby napsal něco na tabuli, ale zvuk mýho hlasu ho zarazil. Všichni se po mně začali otáčet, včetně dívky, která předtím promluvila. Ta na mě zůstala civět. „Cože?“
„Tourettův syndrom,“ vysvětlila jsem. „To je neurologická porucha, která způsobuje, že lidi blábolí něco, co si ve skutečnosti nemyslí. Trpíš tím?“
Její tváře se začaly pomalu polívat tím nejsytějším odstínem rudý. „Ne.“
„Aha,“ řekla jsem. „Takže jsi jenom hrubá.“
„Tou obludou jsem nemyslela tebe,“ vyhrkla dívka snaživě.
„To mi došlo,“ souhlasila jsem. „Proto ti taky po škole nezlámu všechny prsty, ale jen jeden.“

Zápletka :
Máma se znovu provdá a Suzie je nucena se z New Yorku přestěhovat do Californie, kde bude muset žít s matky novým přítelem a jeho třemi syny. Začne chodit do nové školy a během dvou prvních dnů stihne skoro umřít během rozmluvy s duchem bývalé školačky, která si kvůli nešťastné lásce vzala život a teď znepříjemňuje život nejenom svému bývalému příteli Bryceovi, ale i všem kolem. K tomu všemu jí v novém pokoji bydlí duch Jessieho, který je mimochodem fakt kus a který jí už podruhé zachránil život.

Styl :
Velice se mi líbilo, že i když je to neslušné, tak spisovatelka občas použila i hrubé výrazy. Postavy si nenadávají "Ty jedna hloupá holko!" a ta druhá to nebere jako vrchol všech urážek, ale na druhou stranu to nebyla jedna vulgárnost za druhou.
Přišlo mi, že mluva je velice podobná mládeži. Díky nespisovnosti se vše zdálo velice autentické.

Hodnocení :
Jsem ráda, že spisovatelka vlastně nic neuspěchala. Díky tomu, že je šest dílů, mohla si dovolit všechno hezky rozložit. Například vztah s Jessiem. Je hezké, že sice všichni vědí, že bude ten ON, ale na druhou stranu má jisté sympatie i k Bryceovi, které i po seznámení se s Jessiem najednou nejsou kouzlem pryč.
Chtěla bych se zeptat, to opravdu musí hlavní hrdinka mít vždycky za kamarádku toho největšího vyvrhele ze školy? Cee Cee je fajn. Nevadí mi, ale štve mě, že vždycky musí mít nějaký problém, proč je zbytek skupiny eliminuje. K tomu bych se chtěla zeptat, jestli si opravdu někdo myslí, že dvouleté dítě dokáže samo rozeznat ducha a pak mu i dojde, že když se jednou zeptá matky a ta neví o čem mluví, že by o tom asi nemělo mluvit? Jako fakt? Na druhou stranu jsem ráda, že jí její nadpřirozené schopnosti nepřišly až s dospíváním a já jsem si díky tomu s ní nemusela opět projí její zvykání si na novou schopnost. Za toto velmi děkuji.

I když se po těchto pár řádkách může zdát, že moje hodnocení je záporné, je to přesně naopak. Příběh se mi líbil, hlavní hrdinku mám po prvním díle ráda a až na předcháející dva pro mě největší WTF momenty bych řekla, že tam ani moc věcí na kroucení hlavou nebylo. Rozhodně jsem zvědavá co se bude dít v dalším díle a těším se, až si ho přečtu.

Nakonec po dlouhém přemýšlení, jaké bude moje konečné hodnocení co se hvězdiček týče, jsem se konečně rozhodla. Sice knížkou nejsem pohlcená, ale věřím, že kdyby mi bylo těch šestnáct, tak to miluji. Ve svojí kategorii je to velice povedená knížka a hlavně za Susannah ty čtyři hvězdy musím prostě dát.